Co je skutečná, tedy opravdová demokracie, a jak jí dosáhnout.

8. 02. 2014 11:40:02
Skutečná demokracie. Jedním se základních pohledů, je i můj pohled na svět ve smyslu žití společnosti a tedy pohled na to, čemu se zde říká demokracie. Abychom pochopili zvrácenost tohoto systému, tak se napřed musíme podívat na to, co to ta demokracie, kterou se tady každý ohání, vůbec je. Tento celkový pohled na dění je možný díky tomu, že existují dějinné vlny. Ty se v jistých časových obdobích opakuji, ve smyslu prožití, ale pochopitelně na vyšší oktávě, která odpovídá vyššímu lidskému vývoji. Bližší lze nalézt v pracích pana Páleše, významného evropského myslitele žijícího na Slovensku.

Na základě jeho tvrzení si lze snadno vydedukovat i ony časové vlny, které působí na vývoj lidstva a především na vývoj vědomí každého jednoho z nás. Předchozí obdobná vlna, která významně koresponduje se současnou situací, bylo Klasické Řecko z doby před 2,5 tisíci lety. I tam bylo cosi, co nazývali demokracii. Z dějinných zákonů pak plyne, že tuto demokracii máme rozvinout a dostat na vyšší rovinu. Základy ale už vybudovali staří Řekové a tudíž my můžeme provádět pouze další její rozvinutí. Takže se pojďme podívat na to, co nám toto staré Řecko odkázalo.

Řecká demokracie.

Staré Řecko byl otrokářský stát, ostatně jako všechny státy té doby. Demokracie se v něm objevila ve svém začátečním stavu, který kladl základy tomuto směru. Tvrzení, že tuto demokracii nelze převzít, protože tam otroci neměli hlasovací právo, je nesmyslem. Nesmyslem proto, že se nejednalo o dokonalou demokracii, ale o její základy, které máme přebírat a tuto demokracii dále budovat. Podívejme se tedy na to, co tato demokracie je a jaké to má vlastně základy a co to tedy máme rozvíjet.

Jak tedy probíhala volba představitelů Athén té doby?

Na velkém shromáždění lidu se jednotliví kandidáti představovali tak, že předstoupili před plénum shromážděných se svou ideou či plánem, který chtěli realizovat. Lidé o nich nehlasovali, ale aplausem či hlasitým nesouhlasem dali najevo své přání, zda tito lidé budou přijati či nikoliv. Ten, kdo získal nejvíce sympatií, pak stanul v čela města.

Zhodnocení:

Tento systém vylučoval to, aby se mohl dostat k moci ten, kdo získá o zlomek procenta víc než 50% hlasů. Neexistovalo totiž hlasování, ale celkový souhlas, který nevylučoval, že několik lidí (občanů) bude proti. Vyžadoval ale souhlas velkého počtu přítomných lidí. To nebylo snad proto, že by staří Řekové byli tak hloupí, že nechápali systém hlasování, ale proto, že byli tak moudří a nahradili ho vhodnějším systémem, tedy systémem "velké většiny", čímž se automaticky vyhnuli onomu fenoménu s "50% hlasů" (viz naše volby z roku 2006 – neboli patové volby). Hlasování zásadně probíhalo o idejích (myšlenkách), a o možnosti jejich naplnění těmi, kdo tyto ideje nesli, tedy o jednotlivých (konkrétních) lidech. Pokud se tedy neobjevilo něco, co by bylo dokonalejší nežli stávající systém, pak "aplaus" byl velmi vlažný, pokud vůbec byl. V tom případě vše zůstávalo při starém (změna nebyla nutná). Lidé s myšlenkami na vlastní prospěch v tomto systému neměli šanci, alespoň ne tak, že by to veřejně deklarovali, či by to o nich bylo známo. Tito lidé se setkali pouze s nesouhlasným projevem přítomných lidí. Z dnešního hlediska by se zdálo, že aplaus není dostatečně přesný na rozlišení těch nejlepších. To je sice pravda, ale o to přeci vůbec nešlo. Je jedno, zda bude přijat dříve ten či onen plán či idea a ten následný později, pokud je onen plán (idea) dobrý. Důležité bylo pouze to, že to bude dobré. O to přeci šlo.

Řekové tak do svého čela dostávali to nejlepší, co bylo v té době možné, a co bylo k dispozici, a tyto ideje pak byly zajišťovány lidmi, kterých si staří Řekové vážili a kteří byli ve všeobecné úctě. Je snad pochopitelné, že tito lidé museli splňovat jisté mravní a lidská hlediska, jinak neměli šanci uspět. Je snad pochopitelné, že to co přinášeli, byla jejich vize práce a tvoření pro ty druhé (tedy pro ostatní) a vlastní prospěch musel být do značné míry utlumen.

Staré Řecko neznalo pojem zastupitelská demokracie, neznalo pojem volených stran, neznalo pojem volební kampaně, neznalo pojem reklamy, neznalo pojem masmedií ve smyslu propagace jen jistých myšlenek, neznalo pojem parlamentu. Vládli prostě ti nejlepší. To co znali a odmítali je systém vlády zájmových skupin, tedy vládu Oligarchie, kterou měli možnost vidět v mnoha státech kolem sebe. Řekové tak položili základy demokracie. Pojďme se tedy podívat, co jsme s tím vyvedli v současnosti, a kam se tedy nutně musí tento systém ubírat, a také ubírat bude, neboť "duch času" nestrpí to, aby lidstvo pokleslo, ale naopak, aby tento systém PRAHU (tedy očistu) současnosti překonalo a tím se upevnilo ve svých jedincích, kteří porozumí vývoji, a kteří zajistí tento správný budoucí směr rozvoje

Často se argumentuje tím, že Řekové měli pouze městský stát a tedy "volby" mohly probíhat zcela jinak a řízení tohoto městského státu je něco jiného, nežli řízení současného státu. Jde pochopitelně o naprostý nesmysl, daný tím, že v současnosti u nás není demokracie. Pouze je tento systém současnými "politiky" tak nazýván. Už několik tisíciletí je ale takovýto systém, který u nás vládne, nazýván oligarchií, tedy vládou zájmových skupin, kterými politické strany jednoznačně jsou. Je totiž jedno, zda za vládu v oligarchii budeme považovat šlechtický rod, nebo vlivné skupiny finančních korporací, nebo vládu stran, které jsou těmito korporacemi řízeny (což je případ současnosti) nebo ještě něco jiného. Jde vždy o vládu něčeho, kde jednotlivý příslušník této vládní struktury není odpovědný lidu, ale té dané struktuře. Buďme konkrétní. Příslušník strany Věci Veřejné musel podepsat smlouvu o totální podřízenosti svému vedení strany, jinak by mu tato strana neumožnila kandidovat. Tato smlouva je porušením ústavy, protože poslanec musí složit slib, že jeho jednání je v souladu nejen s jeho morálkou ale i v zájmu lidí této země. Jde tedy jednoznačně o komplot velezrady. Kupodivu to nikdo nejen netrestá, ale ani nikdo aktéry této smlouvy nevolá k odpovědnosti.

Volby

Jak tedy udělat volby, aby odpovídaly volbám v demokratickém duchu? Zcela jednoduše. Vezměme za příklad naší republiku. Má 10 milionů. Pro zjednodušení si představme, že všech 10 milionů volí. Takže uděláme místní sdružení o omezeném počtu, dejme tomu o 100 lidech. Tito lidé se mezi sebou znají dostatečným způsobem, aby věděli kdo je kdo. Tito lidé zvolí svého zástupce. To jsou jediné platné volby, které může zajistit kdokoliv.

Uvedu zde konkrétní příklad, jak by tato volba mohla probíhat. Na List papíru A4 sepíši seznam všech cca 100 lidí (ve skutečnosti by to bylo číslo od asi 75 do 150). Takovýto seznam jako ukázku v počtu pouhých 20 lidí uvádím níže. 20 proto, aby tabulka nezabírala zbytečně prostor této úvahy.

Viz tabulka:

(Pokud se tabulka nezobrazí, tak jsem jí do textu nedokázal umístit)

čís.

Příjmení+jméno

volí

hlasy

pořadí

váha

1

Adamec Petr

4

0

12 až 20

2

Bárta Josef

9

3

3

3

3

Cedl Pavel

11

0

12 až 20

4

Daňko Ivan

9

4

2

3

5

Erno Jožo

8

0

12 až 20

6

Farmaj Karel

9

0

12 až 20

7

Goro Antonín

2

1

5 až 11

0

8

Haltaj Josef

2

1

5 až 11

0

9

Chalupa Franta

11

5

1

9

10

Irváň Ota

17

0

12 až 20

11

Jesenij Milan

4

2

4

5

12

Kolář Kamil

9

1

5 až 11

0

13

Lokota Libor

20

0

12 až 20

14

Matula Miroslav

7

0

12 až 20

15

Nátuta Petr

12

0

12 až 20

16

Opláta Ota

18

0

12 až 20

17

Prásnička Ivan

4

1

5 až 11

0

18

Rydlo Richard

9

1

5 až 11

0

19

Sláma Stanislav

4

0

12 až 20

20

Tuček Jan

2

1

5 až 11

0

součet

20

20

V prvním sloupci je pořadové číslo.

Ve druhém Příjmení a jméno.

Ve třetím je pořadové číslo člověka, kterého dotyčný volí.

Ve čtvrtém je celkový počet hlasů, které dotyčný získal.

V pátém sloupci je pak celkové pořadí.

V posledním šestém sloupci je pak váha (něco jako skóre) celkových hlasů, která se použije při rovnosti počtu získaných hlasů. No a nyní k vlastní volbě

Z tohoto seznamu přečtu na shromáždění všech občanů uvedené obce první jméno. Takto osloveného člověka se zeptám, koho by on chtěl mít v čele obce. Oznámí mi jméno a já si u něj poznamenám pořadové číslo tohoto člověka (viz tabulka). Přečtu dalšího a ten mi oznámí také někoho a tak dále, až je přečtu všechny. Platí zásada, že oslovený člověk může uvést kohokoliv z uvedeného seznamu, jen ne sám sebe. Po ukončení čtení mám v ruce seznam, kde lehce zjistím, kdo získal nejvíce hlasů. V tabulce je to čtvrtý sloupec. V dalším vyčíslím celkové pořadí a v posledním, který představuje váhu hlasů, sečtu počty hlasů lidí, kteří daného člověka volili. Tím vzniká důležitost neboli váha tahového hlasu. Hlas od člověka, kterého nikdo nevolí má nepochybně nižší hodnotu, nežli hlas od člověka, kterého volí hodně lidí.

Člověka, který získal nejvíce hlasů, pak požádám o to, aby stanul v čele obce. Jistě, může to odmítnout, pak bych tedy požádal toho, co získal druhý největší počet hlasů, a pokud i ten odmítne, tak toho třetího.

Jenomže, upřímně řečeno, odmítnout důvěru sousedů, není tak jednoduché. Ta se budovala léta a vychází ze skutečné důvěry. To není kalkul manažerů, kteří si potřebují zvolit vedení, to je důvěra lidí a ta také zavazuje. Takže obava o to, že by nebylo toho, kdo by stanul v čele společnosti, je zcela lichá. Jako příklad může sloužit volba vedení ve skutečných zemědělských družstvech z let 1946 až 1947 nežli je komunisté zlikvidovali, nebo z kampeliček První republiky, což byly finanční družstva, která byla opět založena a prosperovala v rámci sousedské výpomoci.

No a co dále?

Uvedený zvolený zástupce postoupí do druhého kola, kde se sejde s dalšími deseti sousedními zvolenými zástupci. Tam je z nich vybrán jejich volbou opět jeden, který postupuje opět do vyššího kola.

Dá se předpokládat, že zvolený člověk je člověkem známým nejen v rámci oněch sta lidí vlastní obce, ale že je znám i v okolí a to díky svému jednání a svým aktivitám. Takže i v rámci druhého kola se dá ještě s velkou pravděpodobností předpokládat fenomén přímé známosti jednoho s druhým, ve smyslu toho, co ten člověk je a co představuje.

Místo těch, kteří postupují dále, se automaticky doplňuji ti, kteří ve volbách byli o něco méně úspěšní. Pro systém naší republiky, v naznačeném počtu, by to představovalo pouhých šest kol. Pro kontrolu je zde uveden seznam. První číslo je číslo lidí ve skupině, druhé je počet skupin v zemi. Takže je to 100-100 000, 10-10 000, 10-1000, 10-100, 10-10, 1-1. Po šesti krocích jsem u jednoho nejvyššího představitele. Jak jednoduché. Celý humbuk kolem voleb je jen mediální bublina. Odvolání kohokoliv je opět velice jednoduché a vychází z principů skutečné demokracie. Pokud skupina, která dotyčného delegovala, ho dodatečně uzná nezpůsobilým, pak ho jednoduše odvolá a místo něho postupuje další, tak jak bylo již naznačeno. Zde záleží na tom, ve které skupině dojde k jeho odvolání. Odvolat ho může kterákoliv skupina a on se propadá na její stupeň. Celý systém je podrobně probrán v mých knihách, ale z naznačeného je patrno, oč jde dostatečným způsobem. K tomu nemusí existovat žádné strany ani cokoliv jiného vzatého ze současného systému oligarchie.

Emoční inteligence (IE)

Tento systém je pak velmi snadné kombinovat se systémem emoční inteligence a delegovat pak zástupce v kombinaci zvolených i emočně významných lidí. Opět odkazuji na své knihy. Zde jen upozorňuji, že jde o systém nad emocemi, tedy systém moudrosti, který se sice nazývá emoční inteligence, ale pracuje s hodnotami nad touto emoční oblastí.

Pro ty co nemají bližší znalosti o IE (emoční inteligenci) pak jen malá poznámka. Jde o systém, kterým lze otestovat lidí (podobně jako IQ) s tím, že se testuje schopnost a vyspělost daného jedince. Na spodních hodnotách tak budou lidé, kteří jsou chamtiví, zlí, kteří představují kariéristy, a lobbisty či podvodníky všeho typu. Jsou tam pochopitelně i lidé, kteří jsou egoističtí a lidé kteří jsou nemorální. Zvedání indexu IE představuje pak lidi, kteří postupně začínají nahlížet prospěšnost spolupráce a tvořivé práce. Jsou tedy lidmi, kteří uplatňují dobro před zlem a práci před zahálkou. Uplatňují pomoc druhým, před svým vlastním prospěchem. Vysoký index IE pak mají lidé, kteří pochopili, že smyslem života je práce pro druhé, že smyslem života je moudrost, že smyslem života je tvořivost na vědomém základě. Jsou to tedy lidé typu J. A. Komenského, Karla IV, T. G. Masaryka a podobně. Dnes není problémem tyto lidi takto rozlišit.

Takže dnes je možné zajistit to, že v parlamentu, či jiném uskupení, které bude tvořit zákony, nebo ve vládě, která podle nich bude vládnout, nebo v justici, která bude dle nich rozhodovat, budou naprosto odpovědní a moudří lidé.

Zde pro krátkost pojednání není rozebrána situace, která jednoznačně určuje oddělení výkonné, zákonodárné a soudní moci od sebe navzájem.

Je snad pochopitelné, že není možné, aby ten, kdo zákon vytvoří, podle něho vládnul a dokonce i rozhodoval. Paskvil současné oligarchie a její moci, musí být jednoznačně ukončen. Opět bližší rozbory toho, jak to má vypadat, je možné získat v mých knihách.

Lidé, kteří mají skutečnou demokracii rozvíjet, tedy musí být těmi, kdo stojí na pevných morálních hodnotách. To znamená, že se jedná o lidi, kteří pracují pro druhé a tuto práci považují za smysl svého života. Tato tvrzení je rozhodující a nelze ho obejít. Tito lidé jsou lidmi, kteří nepožadují ani moc ani majetek, ale není jim jedno, kam a jakým způsobem se společnost ubírá. Jsou ochotni pro ni pracovat, a v okamžiku, kdy se najdou vhodní jedinci, jim výsledky své práce předat a radovat se z toho, že jsou k dispozici další a další lidé, kteří jsou ochotni pracovat pro druhé.

Proč je současnost taková, jaká je?

Jde o systém strážce prahu. Ti, kteří cosi vědí o skutečné ezoterice vědí, o čem mluvím. Pro ty ostatní, jde o jakýsi systém "prahu", tedy jakési překážky. Teprve jejím zdoláním je možné pokračovat dál. Takže teprve zdoláním nástrah Zlatého telete a nástrah Mamonu je možné vejít do stavu, kdy bude možné skutečnou demokracii dále rozvíjet. Toto zdolání je nezbytné pro lidi, kteří stanou v čele této nové, tedy skutečné demokracie, a vlastně za sebou budou svým příkladem vytahovat další.

Podíváme-li se na základy demokracie starého Řecka, tak vidíme, že do čela se vždy dostávali nejlepší lidé té doby. Byli to lidé s nejlepším možným ideovým cílem, tedy s tím, co předznamenávalo to, o čem zde mluvím.

Abych podal důkaz na občasně vznášené námitky těch, kdo o této věci vědí málo, nebo dokonce nechtějí vědět nic, jen aby nemuseli přiznat barvu nevědomosti, uvádím přiklad nemocnice.

Příklad

Představme si nemocnici, kde je vynikající primář a skupina doktorů na jeho úrovni, pak další skupina doktorů zcela průměrných, pak je tam personál a naposledy je tam také i pomocná obsluha, v níž pracuje i vrátný. Předpokládejme, že do této nemocnice je přivezen člověk se zraněním a s dalšími komplikacemi svého zdravotního stavu. Pokud tedy nemocnici přirovnáme k našemu zřízení a onoho nemocného člověka k problému, který je nutno řešit, pak tu máme vynikající příklad. Mnozí zde tvrdí, že demokracie je to, že do vrcholných orgánů může být zvolen kdokoliv, třeba i onen vrátný. V případě nemocnice by to znamenalo, že vrátný bude rozhodovat o operaci, léčení a pochopitelně že i on stanoví diagnózu. Že je to nesmysl, nahlídne každý. To, že idiot se nemůže dostat do vrcholné politiky, kde se dnes rozhoduje o životech mnoha lidí a to jak jejich fyzického žití, tak i způsobu žití, nahlíží málokdo.

Demokracie je vynikající systém, to není a nikdy nebyl paskvil nevědomých a hloupých lidí. To je souručenství lidí, kteří jsou nadáni moudrostí a vědomostmi. V našem ukázkovém příkladu by to pak odpovídalo poradě vrcholných lékařů nad pacientem, tedy těch nejlepších lidí v této zemi nad jejím stavem a nacházení východisek pomocí vzájemných diskusních rozprav vedených na úrovních tomu odpovídajících.

V současnosti je nutné vyjít z marasmu porušených lidských vztahů. To nelze udělat direktivním rozhodnutím. Například jen pouhým zavedením ekonomické reformy a je jedno, zda dobré (jako je např. Schlimbachova reforma) nebo méně dobré. Problém je v tom, že pokud nebudou k dispozici lidé na odpovídající úrovni, kteří by to zaštítili, tak je to o ničem. Mnohým se toto tvrzení nebude zdát pravdivé, ale zvažte se mnou.

Jak je to u nás.

Na západ od našich hranic funguje systém v současnosti zvaný demokracie, který je ve skutečnosti oligarchií, velmi dobře. Dokonce ho tam i vylepšují o "přímou" demokracii. U nás je tento systém paskvilem. Položili jste si někdy otázku proč? Proč jsou státy, kde něco funguje, a jsou státy, kde to není funkční ani náhodou.

Vtip je v tom, že nejenom společnost, ale i my lidé jako takoví, podléháme vývoji. V době starého Řecka jsme stáli na pokraji vývoje duše rozumové. Od poloviny minulého tisíciletí jsme vstoupili již do stavu rozvíjení duše vědomé. Tyto stavy jsou stavy rozvoje našeho vědomí, které můžeme pozorovat všude kolem sebe, ale které jsou pro naší klasickou medicínu nepochopitelné. Je jasné, že ne všechny složky evropského obyvatelstva se vyvíjely a vyvíjejí v duši vědomé stejně a rovnoměrně. Tento vývoj začal v Anglii, kde následně spustil průmyslovou revoluci. Díky Západní Evropě jsme rozvinuli vědu a techniku na nebývalou úroveň. Jenže Západní Evropa se v tomto stavu prudkého rozvoje už vyčerpala a je za zenitem. Je nutné, aby štafetu přebrala další skupina. Je na to připravovaná. Jsme jádrem (náš národ) této skupiny. Jenomže.

My jsme sice v současnosti pokročilejší v duši vědomé, ale systém kolem nás zůstal ve starém provedení. Současný systém pseudodemokracie nám již nevyhovuje, ale jiný zatím nemáme. To že nám to nevyhovuje snad ani nemusím zdůrazňovat. Vidíme to všude kolem sebe. Práva se zde není možné dovolat. Darebáka v džungli zákonů dohonit. Bezpráví kraluje. Kultura a zdravotnictví mají tak leda oči pro pláč. Arogance a zneužívání moci jsou na denním pořádku. A přesto. Máme nejblíže k tomu, abychom provedli zde naznačené. Tento systém, který je u nás, je systémem, který zabraňuje tomu, aby budoucí rozvoj skutečné demokracie byl zpackán (je míněn tento pokleslý systém jako strážce prahu).

Z mnoha proroctví (jsou míněna skutečná proroctví, a ne spousta paskvilů, které jsou běžně k dispozici) plyne, že stojíme na prahu těchto velkých změn.

  • Zruší se politické strany jako takové (lze je změ­nit na zájmové kluby).

Politické strany, které na zemi jsou cca 140, až 150 let nebyly součástí žádné předchozí demokracie. Současné ohánění se demokratickými principy (pomocí politických stran) jsou jen kecy, které nemají s demokracií nic společného.

Dotažení všeobecného volebního práva až do konce.

Momentální stav všeobecného hlasovacího práva není ještě hotov. Právo na Všeobecné volební právo, bylo vznikem První republiky pozastaveno. Lidé nemají právo si volit své vlastní zástupce, ale pouze volit mezi nastrčenými kandidáty. Své vlastní si vybrat nemohou. Tato praxe musí okamžitě skončit a musí být zavedeno právo na zvolení skutečných zástupců lidu. Tato volba, tedy tento princip voleb je dobře znám. Stejným principem se volí i papež.

Sejdou se kardinálové, kterých bylo při letošní volbě 115, a ze svého středu tohoto papeže zvolí.

Tento princip je de facto totožný s tím, který je zde navrhován. Jde o princip volby skutečného a nikoliv nastrčeného kandidáta. Uvedeným způsobem se úplně automaticky zpřetrhají všechny nitky, které vedou k mafii, jako řídícímu fenoménu dnešní společnosti.

  • Volby se budou provádět "od spodu" tj. v rámci obce.

Tady je jen naznačeno, kde a jak vzniká celý proces. Tedy kde je ono skutečné "první" kolo voleb, které je de facto jediným skutečným volebním kolem tak, jak volby známe. Všechny ostatní kola jsou vlastně jen zvednutím odpovědných lidí do patřičných rozhodovacích postů.

  • Úspěšní kandidáti postoupí do dalšího (oblast­ního) kola, kde si mezi sebou zvolí zástupce.

Tito zástupci postoupí do okresního kola, jejich zá­stupci do dalšího a zástupci těchto zástupců opět, až se naplní i státní instituce. Pro ČR při klíči 100,10,10,10 a 10 stačí maximálně pět kol.

Poznámka: Existuje vypracovaný paragrafový zákon, který by mohl projít směmovnou, a kde jsou pro zjednodušení některé skutečnosti přizpůsobené současnému administrativnímu dělení republiky. Vypracovaný návrh Volebního zákona pak počítá pouze ze 4 koly a počtem účastníků 200–400, 10–15, 10–15 a 10–15.

Autor: Antonín Mareš | sobota 8.2.2014 11:40 | karma článku: 11.22 | přečteno: 421x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 241 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 419 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 106 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 583 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 920
Dění v naší společnosti.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...